Práce s energií

energie

„Šťasten, kdo ještě doufat může,
kdo se může vynořit z moře
omylů.
To, co nevíme, to nám právě
chybí, a to co víme, je nám
k ničemu!“
(J. W. Goethe: FAUST)

Na práci s energií se dívám jako na „hru s ohněm“. Dá se jí opravdu velmi pomoci, ale také ublížit. Vždy záleží na tom, kdo s ní pracuje a jaké má skutečné úmysly.

Je to už mnoho let, kdy se u mě objevila touha pracovat s léčivou energií a kdy jsem se rozhodla pro první krok – absolvovat kurz reiky. Překvapilo mě však, že každá má snaha tímto směrem byla zmařena, a tak jsem byla donucena o této věci hlouběji přemýšlet. Mnohé jsem nastudovala a z praxe pochopila, že energie je všude kolem nás, že my sami jsme z ní utkáni, že je k dispozici všem bez rozdílu a že do určité míry s ní může pracovat úplně každý. Vždyť když matka přiloží ruku na tvář svého dítěte, působí energeticky. Když na někoho myslíme s láskou nebo ve zlobě, působíme energeticky. Když se procházíme v lese, příroda na nás působí energeticky… a my na ni taktéž…

 Jak jsem začínala

Dřímalo tedy ve mně přinesené přání z minulosti – stát se léčitelkou. Ale schopnosti ke zprostředkování léčivé síly se nikde nevynořovaly a nic nenasvědčovalo tomu, že by se tak mohlo stát. Rozhodla jsem se tedy, že si nebudu nic vynucovat ani provádět žádnou energetickou gymnastiku, a žila dál svůj život s cílem stát se lepším a čistším člověkem, s pokračujícím zájmem o léčitelství. A za několik let po absolvování kurzu Dornovy metody a Breussovy masáže, jsem náhle věděla, že se mé přání vyplní. Při Breussově masáži se přikládají ruce postupně na celou páteř a působí se při ní energeticky. To byl první dotek práce s energií, který jsem mohla zažít, ale pak už se způsob této práce stával individuálním a šel svou vlastní cestou. Související články naleznete na stránkách Dar, který není zadarmo a Léčení vkládáním rukou.

Jaký je rozdíl mezi metodami a cvičeními, která napomáhají k otevírání čaker a obnově energetického toku v lidském těle (práce absolventa kurzů bez daru léčení) a přirozenou cestou obnovy s podmínkou vnitřního duševního pohybu (práce léčitele s darem léčení)?

Pro vysvětlení bych ráda citovala poznatky z knihy „Cesta k životu“, a tak dala čtenáři možnost vytvořit si vlastní názor. Moje zkušenost je s tímto poznáním v plném souladu.

„Každá duševní vlastnost je ve sjednoceném energetickém poli přítomna jako specifická vibrace, která představuje ideální formu této vlastnosti zachvívající se v přírodních zákonech. V případě, že frekvence čaker s touto ideální vibrací rezonují, dochází ke zvýšenému pronikání této vibrace skrze příslušnou čakru do organismu, kde posiluje stejnorodou vlastnost. Současně se touto rezonancí otevírá vyzařování, jež pozitivně ovlivňuje příslušnou partii fyzického těla. V případě, že se frekvence čakry neshoduje s ideální vibrací, není čakra pro toto vyzařování prostupná, což přináší nepříznivé důsledky pro odpovídající psychické i tělesné funkce.

K otevření čaker bez vedlejších následků lze dospět jedině úsilím o duchovní čistotu. Snahou o rozvoj určité kladné vlastnosti vyvíjí lidský duch specifické vibrace, které rezonují s frekvencí příslušné čakry. Čakra se těmito záchvěvy pročišťuje a stává se způsobilou přijímat stejnorodé vyzařování ze sjednoceného energetického pole. Psychickým a tělesným funkcím, které jsou spojeny s touto čakrou, se dostává přílivu energie, jež je nezbytná pro jejich správnou funkci. Takto přijatá energie člověka neohrožuje, neboť duchovní činnost je zárukou nepřetržitého harmonického zachvívání v téže frekvenci.

Zcela opačná je situace tam, kde se prvořadým cílem stává otevření čaker pomocí nejrůznějších metod a cvičení bez ohledu na nutnost dosažení určité duchovní úrovně. Většina těchto cvičení je přejata z východu, kde se však vždy s nesmírným důrazem klade podmínka předchozího duchovního úsilí. V okamžiku, kdy se čakry otevírají bez respektu k tomuto pravidlu, přijímá tělo skrze oživenou čakru vyzařování, které by za normálních okolností nemohlo absorbovat. Opakovaným působením zůstávají takto povzbuzené čakry stále více otevřeny, a to i v době, kdy se na ně nepůsobí. Tak člověk přijímá ve zvýšené míře energetické vibrace, které jsou však zcela odlišného druhu, než ty, jež vytváří svou běžnou duchovní činností. Přijatá energie musí nutně působit rušivě, neboť v člověku nenalézá stejnorodou frekvenci, s níž by se souhlasně zachvívala a tím ji posilovala.“

„Kdo si myslí, že se k potřebné duchovní úrovni dopracuje cvičením ve svém pokoji a kurzy nebo tím, že se stane vegetariánem soucitně pohlížejícím na ty, kteří ještě nedospěli ke stejnému poznání jako on, ten se mýlí. O co výše pak stojí tzv. obyčejný člověk, který bez duchovních cvičení pozvedá a zušlechťuje svět svým myšlením, jednáním a nejvnitřnějšími pohnutkami, než ten, kdo se ve svých představách samolibě povýšil na úroveň hraničící s dokonalostí… “

„Pro každého člověka, který se rozhodl pracovat s energiemi a pomáhat tím druhým z toho všeho vyplývá, aby se nesoustředil pouze na čakry pacientů, ale stejnou pozornost věnoval i vlastním, neboť na jejich čistotě, signalizující tělesné zdraví a rozvinuté duchovní předpoklady, do značné míry závisí i úspěch jeho pomoci nebo léčby.“

 Závěrem

Odvěké přání člověka dosáhnout něčeho za nic se projevuje i na tomto poli, neboť touze dosahovat rychlých výsledků bez přičinění se tak těžko odolává. Každé vnější napomáhání, které není v souladu s vnitřním chtěním po duchovní změně toho, k němuž energie proudí, vyjde nakonec vniveč. A pokud přeci jen dojde ke zlepšení stavu, pak jde jen o dočasné trvání, než se potíže opět vrátí nebo se přesunou na  jiné místo. Stejně tak tímto způsobem napomáhání dotyčný promarnil čas, který mu byl dán k růstu, zrání a vývoji, neboť „problém“ si odnese s sebou na onen svět, aby před něho byl v dalším životě opět postaven.

K ohrožení při práci s energií může dojít z nevědomosti, ale i z ješitnosti či domýšlivosti, kdy si absolvent metody bez respektu k přírodním zákonům myslí, že ví a neví, že neví. A tak mistr různých metod a technik může být paradoxně na mnohem menší duchovní úrovni, než ten komu pomáhá.

Už od dávných věků se práce s energií používá pro pomoc lidem, zvířatům, rostlinám i zemi. I tento způsob pomoci je darem, který může splnit svůj účel jen tehdy, budeme-li ho využívat v souladu s přírodními zákony. Zárukou správného použití pak bude nejen poznání zákonitostí, ale také smysl pro zodpovědnost… a pokora toho, kdo se rozhodl tuto práci vykonávat.

Osobně vnímám práci s energií jako nikdy nekončící učební proces.


Uvedené citace najdete v knize:
PALOUČEK, Jan a Marcela MÜLLEROVÁ-PALOUČKOVÁ. Cesta k životu. České Budějovice: DONA, 1991