O mně

Obdivuji skromnost moudrých lidí

Od dětství miluji moudrost a hluboké životní pravdy. Vždy mě fascinovali lidé, kteří je v sobě nesli s přirozeností a skromností. Také ti, kteří onu hloubku dokázali sdělit tak jednoduchým způsobem, že jednodušeji už to říci nešlo. To považuji za umění, jehož si cením.

Přinesla jsem si lásku jako životní téma

Láska – její hlubiny i výšiny mě přitahovaly tak, že už jako malá jsem psala, stříhala a lepila nekonečné množství citátů do tlustých deníků, abych v nich v těžkých chvílích zklamaných lásek nacházela útěchu a inspiraci. Mám je schované dodnes, i když vlastních citátů z vlastních zkušeností naštěstí stále přibývá. Láska mezi mužem a ženou bylo mé věčné životní téma, které se v dospělosti změnilo v hledání jiné lásky, lásky k Tomu, jemuž za svou existenci koneckonců vděčí muž i žena, k Tomu, jenž sám je Láskou. Jsem přesvědčena, že má-li člověk lásku k Bohu, má všechno. Lidé hledají lásku a trvalé štěstí… a nevědí, že hledají Boha.

Rozhodující je osobní vztah lidské duše ke svému Stvořiteli, nikoliv druh víry či náboženství

Pocházím z ateistické rodiny a z původní rodiny jsem jediná, kdo se nespokojil s materialistickým chápáním světa. Jít svou vlastní cestou je někdy opravdové hrdinství. Ať je víra, přesvědčení či světonázor lidí, kteří ke mně přicházejí jakýkoliv, mluvím-li o Bohu, mluvím pouze o osobním vztahu mezi lidskou duší a jejím Stvořitelem, ne o náboženství, ne o církvi, ne o esoterice apod. Jsem přesvědčena, že pro zdravý a šťastný život je rozhodující vnitřní stav člověka a jeho osobní vztah k Bohu, zvláště u tzv. nevyléčitelných chorob. Neznám nevyléčitelné choroby, znám jen nevyléčitelné lidi.

Zákony vyšší než lidské

Patřila jsem k poctivým hledačům Pravdy o životě a našla ji v zákonech vyšších, než jsou lidské. V zákonech Božích.

Reinkarnace

Do tohoto života jsem si přinesla strach ze smrti.  Od dětství jsem mívala sny a Déjà vu z životů minulých. To mě vedlo k poznání, že v reinkarnaci nejen věřím, ale jsem o ní z hloubi duše přesvědčena. Měřítkem její existence jsou pro mě už zde zmíněné zákony Boží, tedy zákony přírodní.

Prostředníkem mezi tímto a oním světem

Z dříve neznámých důvodů, dnes již objasněných, toužila jsem po spojení s oním světem. Naplňuje mě štěstím a radostí, že mohu být mostem, prostředníkem mezi lidskými dušemi tohoto světa a lidskými dušemi onoho světa. Vzájemná podpora a spolupráce dvou světů, jež nelze od sebe oddělit, neboť jsou součástí jen jednoho bytí, mi ukazuje, že pomoc neproudí jen po pozemské horizontále, ale i po „nebeské“ vertikále.

Věřila jsem, že ženy to mají těžší. Zmýlila jsem se.

První část svého života jsem spílala Bohu, jak těžké je být ženou. Ach, ti muži, jak to mají lehké! Ale dostalo se mi poučení, jak velké štěstí je být ženou. Poučení, které jsem vnímala jako švihnutí bičíkem, neboť být ženou je dar a dary Stvořitele se nepohrdá. Ve svých padesátijedna letech jsem šťastnou a vděčnou ženou. :-)

Narodila jsem se učitelkou

Když se mě v mateřské školce ptali, čím chci být, bez rozmýšlení jsem vyhrkla: učitelkou! Bylo to tak vážné, že jsem v šesti letech svému čtyřletému bratrovi zakládala sešity a známkovala výkresy. On se na to prý nepamatuje, ale mě to ještě dnes děsí.

Když se mě ptali v pubertě, pohodila jsem jen hlavou a řekla: „Já nevím. Já jen vím, že chci pomáhat druhým lidem… a učit!“ Život však zvedl ukazováček a pravil: „Chceš-li pomáhat druhým, pomoz nejdříve sama sobě!“ „Chceš-li učit druhé, nezapomeň, že každý, koho v životě potkáš, tě v něčem předčí, tak se od něho uč!“ Nosím si ten ukazováček stále před sebou.

Mým pracovním oborem je ŽIVOT

Mým pracovním oborem je život, nikoliv léčitelství, jak by se mohlo zdát. Ani pro jedno ani pro druhé nemohu získat certifikát ani vzdělání, mohu dát jen to, co mám, co si nesu v sobě. Chtě nechtě, co jsem o sobě napsala, se promítá do mé práce. Zpětně vidím zákonitosti v tom, jací lidé jsou ke mně přiváděni. Ti, kteří právě šlapou i přešlapují tam, kudy já už jsem prošla. A za nimi, až tudy projdou, jdou další, a těm i oni jednou budou pomocí. A přede mnou prošlapávají cestu ti, kteří se na ni vydali dříve než já. Těm v duchu často děkuji, že jsem se díky jejich zkušenostem nemusela mnohokrát probořit na tenkém ledě. A tak pomáháme jeden druhému, dnes pomoc přijímám a zítra ji budu smět dávat… Nebo naopak?

Setkání. Náhoda nebo zákonitost?

Při mé práci se denně setkávám s velmi různorodými lidmi, ale když se objeví člověk, který má podobnou touhu růst, zrát a vyvíjet se, stávají se tato setkání krásnou oboustrannou výměnou; a to i přesto, že nemusí jít vždy o radostné životní události.

Kolik lidí ze 7 miliard těch, kteří žijí v současné době na Zemi, člověk v tomto životě potká? Jen některé a jen v určité době… Náhoda? Nikoliv. Zákonitost!


Více ze života (nejen mého) najdete později na mém BLOGU.