Člověk jako energie

Co je sjednocené energetické pole?

 „Sjednocené energetické pole představuje souhrn veškerého vyzařování, které nás obklopuje, obecnou realitu, v níž se všichni neustále pohybujeme, a v konečném důsledku podmiňuje existenci veškeré hmoty se všemi jejími projevy.
Sjednocené energetické pole je nepředstavitelný rezervoár energie, z kterého můžeme intenzivně čerpat, avšak ono čerpání předpokládá znalost a respektování zákonů, jimiž se sjednocené energetické pole řídí!
Pojem sjednoceného energetického pole je tušením existence Světla, věčného a nekonečného pramene síly, který navždy zůstane pro lidského ducha, a tím spíše pro lidský rozum, nepoznatelný. Lidský mozek je schopen pochopit pouze to, co je s ním stejného druhu, tzn., co je s ním vystavěno na stejných principech, a to je jen část veškeré hmotnosti. Jakkoliv je vesmír nedozírný a úchvatný, zůstane vždy jen součástí velkolepého Stvoření, jež vzniklo vyzařováním ze Světla. Zákonům, jimž podléhá toto vyzařování, je nutně podřízena i veškerá hmotnost jako jeho konečný produkt. Hmota tedy zákony nevytváří, ale naopak, sama její existence závisí na působení těchto zákonů, jejichž původ přesahuje, mimo vši pochybnost, hranice kosmu. Tuto skutečnost mohou sice četní vědci popřít, nikoli však vyvrátit, neboť sami dosud bezradně stojí před otázkou, kde se vzal vesmír a snad i oni sami… 

 A kdo je člověk?

Ačkoli jsme lidmi, většina z nás, žel, neví, kdo je člověk…

Lidský duch
„Lidský duch je jádrem lidské bytosti, je tím co jediné v člověku žije a co jediné může nezkresleně přijímat záření z vyšších sfér. Projevuje se intuitivním cítěním zcela nezávisle na vnějších smyslových vjemech a rozumu. Dnes žijeme v době, kdy se lidstvo dopracovalo k tomu, že zaměňuje lidského ducha s rozumem. S rozumem, který spojuje zkušenosti a informace, které do něho byly vloženy, a vyvozuje z nich závěry, což dnes už umějí počítače mnohem lépe než my. Rozum je pouze na těle závislý nástroj, který má umožňovat duchu projevovat se ve hmotném světě prostřednictvím smyslových orgánů.“ Naše skutečné „já“ je tedy lidský duch.

Energetická těla (obaly lidského ducha)
Energetická těla (obaly) mají různou podstatu, tzn., že jsou různého druhu, nemohou se tedy navzájem mísit, ale jen k sobě připojovat.

Podstatou člověka je lidský duch (světelná substance).
Jeho tzv. jemnohmotným obalem je duše.
Jeho tzv. hrubohmotným obalem je fyzické tělo.

„Mezičlánkem mezi jemnohmotnou duší a hrubohmotným fyzickým tělem je astrální tělo, neboť duše a tělo se od sebe liší svým druhem. Astrální tělo je relativně samostatný funkční celek, který umožňuje vzájemnou komunikaci. Jeho existence logicky vysvětluje např. „fantómové bolesti“ při amputaci končetin.
Popsané obaly jsou spojeny stříbrnou šňůrou viditelnou jasnozřivými lidmi. Je možné si ji představit jako jemnohmotnou pupeční šňůru, která je identická s fyzickou pupeční šňůrou a která stejně jako ona, končí v solární pleteni – plexus solaris. Přes toto spojovací vedení působí duch na fyzické tělo.“
Další mezistupně (další energetická těla) zde nejsou uváděny.

„Všechna energetická těla do sebe zapadají jako části vysunovacího dalekohledu a v této poloze je pohromadě udržuje elektromagnetické záření.
Kdykoli dojde v průběhu života k předčasnému oslabení vyzařování, ať již ze strany pozemského těla v důsledku jeho onemocnění, nebo ze strany lidského ducha, většinou v důsledku ztráty vůle k životu, vzniká nebezpečí přerušení vzájemného spojení, tedy smrti. Astrální a pozemské tělo se po smrti rozpadají, neboť nemohou dále existovat bez vyzařování lidského ducha, pod jehož vlivem se vyvíjela.“
„Z uvedeného vyplývá nutnost dbát o své tělo tak, abychom špatnou stravou a chybami v životosprávě neoslabovali vyzařování svého pozemského těla a stejně tak nutnost zabývat se vážně svým duchovním životem, neboť jeho úroveň rozhoduje o charakteru vyzařování ducha, a tím i o pevnosti jeho spojení s tělem.“

Aura

„Aura člověka je souhrnem vyzařování, které vzniká spojením jemnohmotného (duše), astrálního a hrubohmotného (fyzické) těla, s oživujícími energetickými proudy mimohmotného původu. Tento prstenec vyzařování (ód) není specifický jen pro lidské bytosti, nýbrž obklopuje veškeré hmotné tvary v přírodě.
Aura představuje nejenom ochranný obal, ale současně i významnou komunikační vrstvu, jejímž prostřednictvím člověk přijímá vyzařování, která jej obklopují. Barva a charakter prstence vyzařování je v přímém vztahu s vibracemi, jež člověk vytváří svou duchovní i tělesnou činností, to znamená, že je odrazem jeho vnitřního úsilí a zároveň i fyzického zdraví nebo naopak nemoci. Barevné změny, deformace, defekty a další variace ve vzhledu aury mají vysokou výpovědní hodnotu o celé lidské bytosti.“

 Čakry

„Čakry jsou energetické orgány, které se vytvářejí na úrovni mezi astrálním a fyzickým tělem a které mají komplexní vztah ke všem projevům lidské bytosti. Jsou obrazem neustále probíhajících energetických změn a z tohoto důvodu mohou být využity při diagnostice a současně i terapii. Mají podobu rotujících vírů nebo kornoutů a jsou situovány v místech nahromadění nervové tkáně, jmenovitě v oblastech vegetativních pletení a mozku. Díky nim může probíhat výměna energie mezi vnějším prostředím a tělem.
Vzhled a barva čaker jsou zpravidla u většiny lidí značně zkalené, nezřetelné, deformované a dokonce nemusí být vůbec patrné. I když je tato situace běžná, není přirozená a svědčí o malém zájmu lidí rozvíjet v sobě ušlechtilé duchovní vlastnosti.“

Meridiány

 Meridiány jsou energetické dráhy, v nichž proudí životní energie. Probíhají uvnitř těla a vytvářejí dokonale propojenou síť, ve které proudí energie od orgánu k orgánu. Těmto vnitřním drahám odpovídají dráhy vnější, které se promítají na kůži a zprostředkovávají styk organismu s vnějším světem. Zásah na vnějších drahách může způsobit změny ve vnitřních orgánech a stejně tak se stav vnitřních orgánů odráží v proudění energie v jednotlivých meridiánech. Meridiány probíhají těsně pod kůží, přičemž v některých místech vystupují na povrch jako tzv. akupunkturní body.
Při práci s energií je používáno 26 drah, které tvoří energetický systém člověka.

 

A čím se cítíte být Vy?

Já se ve svém nitru cítím jako složitý energetický systém a zde na zemi dočasně… i jako hmota.
Cítím se jako věčná nehmotná duše v pomíjivém hmotném těle.


Uvedené citace jsou z knihy:
PALOUČEK, Jan a Marcela MÜLLEROVÁ-PALOUČKOVÁ. Cesta k životu. České Budějovice: DONA, 1991

Zajímavé pojednání k tomuto tématu najdete v knize:
ABD-RU-SHIN. Ve Světle Pravdy, Poselství Grálu. Stuttgart: STIFTUNG GRALSBOTSCHAFT, 2011

Více o této knize naleznete na www.poselstvigralu.cz.


Obrazová příloha

Energetická těla podle Barbary Ann Brennan

Autorka kreseb B. A. B. je původně vědecko-výzkumným pracovníkem NASA v oboru atmosférická fyzika, v současné době pracuje jako psychoterapeut a léčitel. Věnuje se studiu a práci s lidským energetickým polem a účastní se vědeckých projektů.

energie2_m

energie3_m

energie4energie5

energie1_m

energie6_m

Obrázky naleznete v knize:
BRENNAN, Barbara Ann. Ruce světla, Léčení a lidské energetické pole. Praha: PRAGMA, 1998


Jak si lze představit jemné energetické tělo

Toto je jeden z velmi zajímavých popisů, který nám může pomoci získat přibližnou představu o energetickém těle. Takto své jemné energetické tělo popsala Irina Tweedie, vážená učitelka súfismu v Londýně. (Úryvek z knihy Daughter of Fire, Nevada City, CA: Blue Dolphin Pub., 1986, str. 127-128.)

 „Nejprve jsem si pomyslela, že moje krev začala světélkovat a že vidím, jak protéká mým tělem. Ale za chvíli jsem si uvědomila, že to není krev. Modravě bílé světlo se šířilo podél jiných struktur, které nemohly být krevními cévami. Ty jsem totiž viděla také – pulsovaly s každým úderem srdce a dělaly svou práci – zásobovaly tkáně krví. Ale nenesly s sebou světlo. Toto zvláštní, nadpozemské světlo, jasně viditelné v poloprůsvitném těle, používalo jiné kanály. Ale ovšem! Náhle jsem pochopila. Šířilo se podél nervů! Celá nervová soustava byla jasně viditelná a světlo v ní cirkulovalo právě tak, jako krev protéká cévami. Jenomže proudění krve končí v kůži, kdežto toto světlo se na úrovni kůže nezastavilo; procházelo jí a vyzařovalo ven, ne moc daleko, asi tak na devět palců (20-25 cm). Stále se proměňovalo, narůstaje a ztráceje se zvláštním druhem plápolání. Opouštělo tělo a znovu se do něho na jiném místě vracelo. Na mnoha místech těla byly body vypadající jako světelné víry a světlo vždy jedním z nich vystupovalo ven a jiným se zase vracelo. Protože se zdálo, že těchto bodů je nespočetně mnoho, vypadalo to jako zářící síť obklopující tělo zevnitř i zvenčí. Je to velmi krásná Pavučina Vesmíru, pomyslela jsem si a byla to fascinující, neobvyklá a nádherná podívaná.“

Pozn.
Tento popis je také potvrzením toho, jak těžké je přiblížit realitu onoho světa – zde konkrétně popis nehmotného energetického těla, pomocí tak zúžené formy vyjadřování, jakou jsou slova.


HUFFINES, LaUna. Sebeléčení světlem. Jak se spojit s anděli léčiteli. Praha: Šťastní lidé, 2000