Alexanderova technika

Alexanderova technika se společně s Feldenkraisovou metodou a dalšími pohybovými terapiemi obecně řadí do tzv. somatopsychoterapie, která je souborem psychoterapeutických technik pracujících s tělem. Učitelé Alexanderovy techniky, dále jen AT, však zdůrazňují, že se nejedná o techniku terapeutickou ani léčebnou.
AT je určena k zajištění svépomoci, aby lidé mohli poznat, pochopit a následně se zbavit špatných návyků, které ovlivňují držení těla, svalovou koordinaci a dýchání.
Zároveň učí, jak se vyvarovat stresových situací, které se většinou projevují zdravotními problémy např. bolestmi krční a bederní páteře, psychickými a emocionálními problémy apod.

A jak vypadá Alexanderova technika v praxi?

Nezalekněte se pojmů, se kterými se v AT setkáte. Skrývá se za nimi jednoduchý logický obsah, který mnohé objasní.

Sebe-užívání
Pojem vytvořený Alexanderem, který vycházel z toho, že špatné používání sama sebe v rovině tělesné i duševní je příčinou poškození a ovlivňuje funkčnost. Například, řídíme-li auto se zataženou ruční brzdou, což je špatné užití, nemůžeme jet za prvé rychle a za druhé bude brzy funkčnost brzdy poškozena.  U člověka zahrnuje „sebe-užívání“ celý lidský organizmus. Je to způsob jakým používáme sami sebe ve všem, co děláme – když dýcháme, mluvíme, jíme, stojíme, sedíme, ležíme, chodíme, včetně toho, jak myslíme a cítíme.  Je to způsob, kterým žijeme své životy…
Podstatnou součástí  AT je soustředěným pozorováním odhalit automatické návykové reakce a chování.

Inhibice
Alexander používal pojem inhibice ve fyziologickém smyslu slova, aby popsal schopnost „vypnout“ nervový impuls pro sval. Svalové přípravy na daný podnět, např. zazvonění telefonu si většinou nevšímáme, protože obvykle reagujeme na daný podnět velmi rychle a automaticky. Inhibice znamená, že když dostaneme stimul k nějaké činnosti, na chvíli se zastavíme, abychom zabránili navyklému přípravnému napětí, což nám dává prostor, ve kterém si můžeme zvolit, jak budeme reagovat – jak jsme zvyklí nebo jinak nebo nemusíme reagovat vůbec.
Nejedná se o svalovou námahu, ale o rozhodnutí mysli nereagovat navyklým způsobem. Alexander považoval inhibici za dovednost, která nám dává schopnost zabránit našemu navyklému nevědomému chování.

F. M. Alexander:
„Jak se může stát správná věc, jestliže ještě stále děláme tu špatnou? Je zřejmé, že nejdříve musíme přestat dělat tu špatnou. Dejte si čas, abyste mohli změnit životní návyky.“

Primární kontrola = vztah: hlava – krk- páteř
Alexander si díky svým pozorováním uvědomil, že mezi částmi těla na hlavní ose hlava – krk – páteř, je vztah, který má vliv na celkové používání sama sebe a funkčnost. To ho vedlo k objevu, že tento vztah představuje zabudovaný mechanismus pro organizaci a kontrolu vzpřímené postavy, pohybu a koordinace celého těla. Nazval jej „primární kontrolou“ a považoval za klíč ke správnému používání těla ve všech našich činnostech.
Všichni obratlovci (tedy i my) jsou uzpůsobeni tak, že pohyb hlavy uvádí pohyb celého těla. I my fungujeme nejlépe, pokud nás hlava vede a páteř ji následuje.
Některé fyzioterapeutické školy považují za tento klíč naopak pánev…
Alexander časem zjistil, že narušení tohoto vztahu není jen jeho problém, ale téměř všech lidí. Jak Alexander ke svému objevu dospěl se dočtete na stránce Kdo byl F. M. Alexander. Inspirovat se v této věci můžete na stránce Obrazová příloha a videa.

Příkazy a směry
„Příkazy“ jsou v AT slovními pokyny s využitím představivosti, jež nahrazují automatické pokyny, které dáváme tělu, aniž bychom si je uvědomovali, a to při všech každodenních činnostech. Po té, co jsme inhibicí zastavili špatné používání, nabídneme tělu nové pokyny, jejichž účelem je zajistit lepší vztah hlavy, krku a páteře a správné používání sama sebe ve všem, co děláme.
Je důležité, aby pokyny – směry byly zadávány ve sledu daném Alexandrem, protože každý je následkem předchozího a spuštění jednoho zajišťuje spuštění druhého.

Základem zadávání nových pokynů je pouze vyslat nervový impuls z mozku do svalových vláken nikoliv provést pohyby.  Pokynem může být myšlenka, silné přání apod. Snaha o nové „dělání“, svalové napětí ještě zvýší, zatímco „neděláním“, pouhým zadáním nových pokynů, se přeorganizuje svalová aktivita a tělo vykoná práci samo – nejlepším a nejlehčím způsobem!

F. M. Alexander:
„Není možné někoho opravdu prodloužit, je ale možné ho prodloužit ve smyslu, že se nebude zkracovat“.

 

Vztah hlavy a páteře

Když jde hlava dopředu a nahoru,
může se páteř napřímit.

 

Kinestetický smysl
Máme pět smyslů, které nás informují o vnějším světě. Máme ale i tzv. šestý smysl, který nás informuje o tom, co se děje v našem vnitřním světě – kinestetický smysl (pohybový smysl). Díky němu získáváme z nervových receptorů v kloubech, vazech, šlachách a svalech informace o naší poloze v prostoru, držení těla, pohybu apod. Špatně vyvinutý kinestetický smysl znamená, že se člověk špatným používáním svého těla stane časem otupělým a začíná vnímat nesprávné jako správné. Postupně se  kinestetický smysl stane natolik nespolehlivým, že díky tomu nelze získávat pravdivé informace o našem těle.  Jedním z důvodů, proč se to děje, je síla našeho návykového chování. Na co jsme zvyklí, to je normální, tedy správné… AT pomáhá smyslovou mechaniku opět oživit a zdokonalit.

Dosažení cíle a prostředky k jeho dosažení
Princip „dosahování cílů“ udržuje člověka v nevědomém automatickém návykovém chování. AT naopak doporučuje a učí zaměřit se na princip „prostředků k dosažení cíle“, tzn. zaměřit se na proces, kterým cíle dosáhneme, nikoliv jen na cíl.  V praxi tzn. věnovat denní pozornost postupným krokům AT, jejichž výsledkem bude dosažení nového používání sama sebe.

 Lekce s učitelem Alexanderovy techniky

Učitel Alexanderovy techniky používá jemné doteky rukou a doprovází je slovním vysvětlením. Vede vás tak, jako vedl F. M. Alexander své žáky.

Když Alexander začal svou techniku vyučovat, říkal žákům, co mají dělat, na co mají myslet apod. Když se zabýval žákem v pohybu, vedl ho rukama; a právě při tom objevil, že se žáci učí mnohem více a lépe, když jsou vedeni a mají kontakt s jeho rukama, než když od něho dostávají pouze slovní instrukce. Protože Alexander pracoval trpělivě celé roky na tom, aby svůj organizmus zkoordinoval a uvedl do rovnováhy, ukázalo se, že jeho ruce jsou schopny přenosu koordinačních signálů do žákova nervového systému. Tyto signály povzbuzují inhibici, uvolnění a dobré usměrnění a tak u toho, na kom Alexander pracoval, nastolil zlepšení prvotního ovládání. Když Alexander na žáka položil ruce a zároveň dbal na uchování svého vlastního prvotního ovládání, krční svalstvo žáka se uvolnilo, hlava se nasměrovala dopředu a nahoru a záda se protáhla na délku i na šířku. Alexander navíc pod rukama cítil, co se v žákově svalstvu odehrává, kde žák tuhne, znehybňuje či jiným způsobem rušivě zasahuje do svého užívání.  Alexander tak začal učit s použitím rukou, aby žákovi umožnil prožít úplně novou zkušenost, kdy primární ovládání pracuje dobře a nerušeně. Z počátku byla tato zkušenost záležitostí okamžiku, nejdéle trvala necelou hodinu. Časem se však žáci naučili uchovávat si toto nové používání po delší dobu a nakonec si nové užívání navozovali nezávisle na Alexanderovi. Později se z jeho žáků stávali i učitelé, kteří se pak museli tři roky důkladně zabývat svým používáním a koordinací, dokud se jejich používání nestalo nadprůměrně dobrým. Teprve potom mohli pracovat se svými žáky.
A to trvá dodnes.

Lekce AT probíhají individuálně nebo skupinově. Doporučuje se 20 – 30 vyučujících jednotek, aby si člověk uchoval správné používání nezávisle na učiteli. Vyučovací jednotka trvá 30 – 40 min.
Související články najdete na stránkách Alexanderova technika v mém životě a Kurz Půvab a krása pohybu.

Všichni učitelé akreditovaní Asociací učitelů Alexanderovy techniky (STAT) musí absolvovat tříletý kurz, pro nás pouze v zahraničí. Pro svou práci mají speciální pojištění a řídí se profesionálním kodexem. Kvalifikovaní učitelé jsou vedeni v evidenci Asociace a za svým jménem mohou používat zkratku MSTAT (UK), GLAT (Německo).


 PARKOVÁ, Glen. Umění proměny. Praha: ALTERNATIVA, 1996

FORSSTROMOVÁ, Brita a Mel HAMPSONOVÁ. Alexandrova technika v těhotenství a při porodu. Brno: BARRISTER PRINCIPAL, 1996

Zdroj: internet